Muž jako učitel v MŠ, kadeřník a zdravotní bratr

13. prosince 2008 vyšel v Lidových novinách, příloze Relax, článek „I muž může být učitelka“, který popisuje osudy mužů v profesích, které společnost vyhrazuje/vyhrazovala ženám. Navíc přidáváme krátký rozhovor k věci, který se do článku nevešel. 

Lucie Bartošová (LN):
Jak do těch povolání muže dostat? Oba se shodují na tom, že jak ve školství, tak ve zdravotnictví je jich potřeba (na chirurgii jsou „praktičtí“ už jen proto, že mají víc síly manipulovat s bezvládnými pacienty). Byl byste pro zavedení nějakých kvót v těchto povoláních? (Pracujete v Radě pro rovné příležitosti, takže předpokládám, že i o tom se tam bavíte.) Jak je motivovat, aby do toho šli?

Martin Jára (LOM):
Podle informací, která má LOM, muže pro pomáhající profesi motivuje především potřeba být užitečný. Nedávno mne o tom znovu přesvědčil muž, který opustil IT branži a šel pracovat do ústavu pro postižené děti. Vydělá si méně peněz, ale ví, že jeho práce má smysl. Kvóty nepomohou, spíš projekty konkrétních institucí, třeba škol; z nich můžou rekrutovat „dobré příklady“ pro jiné školy a média. Nejde ale o to „ulovit“ dalšího učitele, ale otevírat prostor pro dobrovolníky či pracovníky na částečný úvazek, třeba právě v IT oboru.

Lucie Bartošová:
Mají muži k pečovatelství (což je převažující složka jak práce s dětmi v MŠ, tak práce s pacienty v nemocnici) stejné předpoklady jako ženy?

Martin Jára:
Muži se možná musejí pečovatelství víc učit, ale v konkrétních dovednostech, třeba co se týče péče o malé děti, se ženám plně vyrovnají. Za výhodu považuji, že „mužská péče“ není většinou tak zatížena úzkostí – aby se dětem či pacientům něco nestalo… Pozoruji to ostatně už na našich seminářích pro nastávající otce. Muži asi tolik nezkoumají, jestli dítěti obléknout jednu nebo dvě mikiny, radši mu dopřejí nové zážitky. Vybavuje se mi fotka z Kanady, kde na valníku leží ušpiněné, ale šťastné děti z mateřské školy spolu se svým učitelem.

Lucie Bartošová :  
Co může být důvodem, že někteří muži si myslí, že dělat učitele ve školce je směšné/nemužné? Výchova? Tradice? Hloupost?…

Martin Jára:
Jak víte, že si tohle muži myslí? Není to stereotyp? Pravda, pro některé muže je dosud divné, že jejich soukmenovec může dělat psychologa. Pro většinu ale už ne. Takže definice toho, co ještě je a co už není „mužské povolání“, se pomalu, ale jistě rozšiřuje. Z druhé strany: pro děti je důležité, aby se už v předškolním věku kromě otce potkali s jinou mužskou figurou, mimo jiné to obohacuje jejich obraz muže. Ostatně nedávno se v tomto smyslu vyjádřil i ministra školství Liška, když komentoval výzkum poměru žen a mužů ve školství. Pro LOM je podpora účasti mužů v předškolním i školním vzdělávání klíčovým tématem – a proto rozvíjíme program Muži, do škol!

Naše vlajková loď:

Podporujeme mladé muže z dětských domovů, aby se zapojili do běžného života.

Podpořte nás
Podporují nás:

LOM považuji za malý kousek spontánní a aktivní občanské společnosti, kterou u nás v Čechách vidím s úlevou a s radostí.

Jan Trachta

Lékař bez hranic a autor knihy Tichý dech

Jan Trachta ve Dvaceti minutách Radiožurnálu
Proč LOM?

"Nejvíce si cením životních zkušeností a postojů, které jsem mohl s ostatními chlapy sdílet a porovnávat."

"Intenzita a efektivita - za jedno setkání zjistím víc než bych zjistil od různých lidí za půl roku."

"Struktura - získám strukturu v tématu, o kterém nestíhám přemýšlet."

Fotogalerie