Co dělá z kluků muže?

Rozhovor s Michalem Vybíralem, lektorem worskhopu Mužská cesta pro otce a syny. O dospívání kluků, jejich potřebách a rolích, které v přechodu do dospělosti v hrají další muži.

 

Michal Vybíral je psychoterapeut, pedagog a lektor seminářů o klukovské agresi. Je to otec, vášnivý fanoušek plzeňského fotbalu a hokeje a jeden ze zakládajících členů občanského sdružení Liga otevřených mužů. S Michalem Vybíralem si budeme povídat o dnešních dospívajících mužích a tom, co dělá z kluků muže.

 

Michale, proč je důležité, zabývat se chlapci puberťáky? (chlapci ve věku 11-15let) Není lepší je nechat zavřené v jejich pokoji a počkat až jejich puberta „přejde?“

„Pokud to bude s notebookem, tak klidně…“ odpověděl mi na tuto otázku nejdřív můj vlastní čtrnáctiletý syn. Hned nato ale dodal: „Ne, to jsem jen tak plácnul.“ Myslím, že jeho odpověď dobře vyjadřuje jistou ambivalentnost potřeb v tomto věku: Nechte mně na pokoji v mém světě, ale na druhé straně mi věnujte pozornost.

Myslím, že je potřeba nechat puberťákovi dostatek prostoru a času na poflakování a nicnedělání (ostatně v mnoha kulturách musí „Honza ležet líně na peci, aby nabral dost sil na cestu do světa“). Na druhou stranu je potřeba najít s puberťákem nějaké aktivity, které bude dělat rád s rodinou, ať už s oběma rodiči nebo jen s otcem (výlety, kino, společné sportování, fandění, jít spolu na oběd atp.) a také aktivity mimo rodinu (sport, skaut, kroužky …).

Koho, nebo co chlapci během dospívání nejvíce potřebují? Matku? Otce? Kamarády? Počítač?

Já si myslím (v souladu např. s rodinnými systemickými teoriemi), že k svému dospívání v době puberty potřebuje kluk opouštět svět matky („přestat se držet máminých sukní“) a přes svět otce („Jen to zkus a neboj se!“) se vydávat do světa, kde rozšiřuje svou samostatnost. Není náhodou, že mnoho (nejen) školních problémů puberťáků souvisí se skutečností, že jsou v kontaktu s otcem méně než by potřebovali. Zmíněné věkové období je dobou, kdy si kluk v kontaktu i konfrontaci s otcem (a posléze i s jinými muži) vytváří svou představu o mužích a mužských kvalitách, a bez otce a dalších mužů je to velmi obtížné. Takže jednoduše: Puberťák potřebuje „všechno“, a otce nebo jinou „otcovskou figuru“ zcela zásadně!

Dospívají všichni chlapci stejně rychle? Kdy můžeme pokládat chlapce za dospělého?

Rozhodně nedospívají všichni kluci stejně rychle, rozdíly mohou být až mnohaleté. Zásadní otázka v naší době opravdu je, nejen kdy můžeme pokládat chlapce za dospělého, ale taky kdy se chlapec pokládá za dospělého sám? Když se odstěhuje od svých rodičů? Když se o sebe musí starat sám? Když se stane sám rodičem? Když o rodiče přijde? To všechno (a mnohé další) jsou možné mezníky, ale není v naší kultuře bohužel nic jednoznačného. Ale myslím si, že mužská psychická dospělost se vyznačuje např. přijetím svobody a odpovědnosti za své činy i prožívání, za svůj styl života, za své postoje a hodnoty.

Většina loveckých před-industriálních společností uváděla své chlapce do dospělosti „přechodovým rituálem.“ Také křesťanské Evropa měla své přechodové rituály pro muže. Zná české prostředí něco podobného? Můžeme za vstup do dospělosti považovat dosažení 15 let/řidičáku/vstup do sexuálního života?

Jak jsem již řekl, naše kultura nic takového jako jednoznačný a obecně respektovaný přechodový rituál z dětství do dospělosti nemá. Stávání se dospělým většinou probíhá jako dlouhodobý „zrající“ proces, který nemá jasného konce …. To přináší mnoho těžkostí a nejasností, protože není jasné, kdy už je kluk dospělý – takže sám mnohdy prožívá nejistoty, a také okolí s ním zachází tu jako s klukem a tu jako s dospělým, často bez ohledu na věk! Zmíněné situace (první sex, řidičák) jsou jistě součástí dospívání, ale nic jako dospělost nezaručují. Přesto je možné se synem na cestě k jeho dospívání zrealizovat situace, ve kterých může syn s otcem zažít situace s přechodovými prvky: např. společné fyzické i psychické nesnáze během dobrodružné cesty, moment uznání od otce a jiných mužů, vedení otevřených rozhovorů, sdílení příběhů o důležitých mužských tématech atd. A právě takovou zkušenost nabízí LOM otcům a jejich synům během svého dvoudílného workshopu Mužská cesta pro otce a syny ve věku 10 – 15 let.

Co mohu dělat, když chci aby můj syn získal zdravé sebevědomí a vykročil směrem k dospělosti?

  1. Syna více oceňovat a podporovat než kritizovat (což může být zvláště u puber’táka často obtížné).
  2. Realizovat společné zážitky a zkušenosti.
  3. Účastnit se cílených aktivit pouze pro muže a kluky.

 

cesta

Naše vlajková loď:

Podporujeme mladé muže z dětských domovů, aby se zapojili do běžného života.

Podpořte nás
Podporují nás:

LOM považuji za malý kousek spontánní a aktivní občanské společnosti, kterou u nás v Čechách vidím s úlevou a s radostí.

Jan Trachta

Lékař bez hranic a autor knihy Tichý dech

Jan Trachta ve Dvaceti minutách Radiožurnálu
Proč LOM?

"Nejvíce si cením životních zkušeností a postojů, které jsem mohl s ostatními chlapy sdílet a porovnávat."

"Intenzita a efektivita - za jedno setkání zjistím víc než bych zjistil od různých lidí za půl roku."

"Struktura - získám strukturu v tématu, o kterém nestíhám přemýšlet."

Fotogalerie